O čem to je

Filmů, které by portrétovaly realitu této společnosti a zejména její vývoj v posledních deseti letech je až zarážející nedostatek. Jako bychom se všichni báli ukázat žhavou současnost, v níž už dávno zvítězila lež a nenávist nad pravdou a láskou. A spravedlnost? Kde ta zůstala?

Filmy vznikající v ČR jsou většinou jen pitvou pocitů a drobných problémů mladé generace, anebo se pro jistotu vracejí k minulosti, která už dávno není tak bolavá.

Film Bony a klid II by tedy mohl opět /tak jako film Bony a klid I/ zaznamenat průlom v uvedené praxi. Mohl by totiž přinést zcela nový úhel pohledu , nové, veskrze aktuální a vzrušující téma a velmi naléhavé poselství divákům. To vše při zachování velké atraktivnosti námětu /stejně, jako tomu bylo u filmu Bony a klid I, jehož návštěvnost trhala rekordy a jenž se stal kultovním filmem let osmdesátých/.

Filmem Bony a klid I jsou totiž velmi dobře rozdány karty pro strhující portrét nové doby, nových bohatých a nových křivd, které přinesla etapa divokého kapitalismu v této zemi. Omezení, která přinesl závěr filmu Bony a klid jsou totiž jen zdánlivá. Jejich využití naopak pomáhá postavit velmi atraktivní příběh, který si diváci , milující kdysi Bony a klid /a byly jich miliony/ prostě nemohou nechat ujít.

Máme skvělého hlavního hrdinu, kterého hrál vynikající herec Jan Potměšil. Ve filmu Bony a klid to byl kluk z balíkova, kterého si vekslácká parta postupně omotávala kolem prstu, aby jí nebyl nebezpečný, a tak mu nakonec zničila život. Alespoň tehdy na konci filmu Bony a klid to vypadalo, že mu zničila život. To totiž nikdo nemohl tušit, co ho čeká v nové době. /Stejně jako Jana Potměšila ve skutečném životě./

Ve filmu se loučíme s hádající se partičkou veksláků, kterou policejní anton odváží do vězení. Co je čekalo pak?

Pro toho, kdo v tom uměl chodit a uplácet na patřičných místech, bylo socialistické vězení procházkou růžovým sadem. Bachaři za patřičný obnos dodávali děvky až na celu, o alkoholu, cigaretách a občas i něčem tvrdším ani nemluvě. I vycházky se daly zařídit. I večeře z Alcronu a další a další rozkoše.

Pro toho, kdo měl smysl pro spravedlnost a tvrdší hlavu jako hrdina filmu Bony a klid , bylo vězení peklem. Neustálým sešupem do horších a horších podmínek. Nepohodlný vězeň mohl dostávat další tresty ve vyšších nápravných skupinách , takže nakonec mohl skončit v bezvýchodné situaci například v Leopoldově.

Právě tam se ocitl náš hlavní hrdina, takže měl tu smůlu, že prodělal slavnou polistopadovou leopoldovskou vzpouru vězňů, která není dodnes přesně zmapována. Ví se pouze, že v ní existovali mrtví i těžce zranění. Leopoldovská vzpoura se stala našemu hrdinovi osudnou. Utrpěl v ní těžké zranění páteře, které ho upoutalo na invalidní vozík.

Z této rány osudu se vzpamatovával velmi těžce. A vinu za to, co se mu stalo, přičítá vekslácké partě, která ho do vězení dostala. Jeho kumpáni ho možná uprostřed vzpoury nechali ve štychu.

Veksláští hrdinové Bony a klid se přitom dostali z vězení mnohem dříve, než on, takže se, se svými bohatými zkušenostmi, mohli naplno zapojit do budování kapitalismu. A zatímco náš hrdina se užíral a spřádal plány pomsty, jeho kumpáni ve velké většině pěkně bohatli a užívali nového života a nové svobody plnými doušky.

A máme základní situaci, konflikt i napětí. Zatímco ti, kteří Jana Potměšila do věci zatáhli, jsou velkou většinou v pohodě /menšina samozřejmě také zkrachovala - například postavě Romana Skamene nedávám dlouhodobě moc šancí/, on zůstává mrzákem, který nedokáže svým bývalým kumpánům odpustit.

A pak se odehrává příběh, který by bylo možné nazvat například "Má je pomsta". Mrzák na invalidním vozíku začíná křížit cestu bohatým , úspěšným a snad až úctyhodným podnikatelům, kteří se rozhodně nechtějí znát k tomu, že dříve byli obyčejní veksláci. I tohle odhalení je pro některé z nich nebezpečné. Ale nejenom to. Náš hrdina na vozíku se nevyhýbá ani chytře vymyšleným fyzickým útokům- Tak daleko sahá jeho nenávist.

Dobrodružný thriller se tak stává portrétem doby. Ukazuje, kam až se bylo možné dopracovat v posledních patnácti letech /a bude to pro mnohé překvapivé/a jaká nebezpečí přináší to, že minulost hrdinů naší doby není v mnoha případech tak čistá, jak předstírají. Budeme moci bez dechu sledovat, čeho všeho jsou noví úspěšní a noví úctyhodní také schopni.

A ještě jeden trumf máme k dispozici. Ve filmu Bony a klid vystupovala čtyřletá dcera hrdinky Evičky-tričko, do které byl náš hrdina beznadějně zamilovaný. Zatímco Evička-tričko už má to nejlepší v životě bohužel za sebou, její dcera je dnes velmi atraktivní dívka, která se v příběhu stane katalyzátorem děje.